O mně - o světle
Má cesta ke slovům Budiž světlo
Od začátku jsem vnímala, že potřebuji jít svou cestou, nekopírovat někoho jiného, ikdyž by to bylo taaak jednoduché. Vnímala, že potřebuji hledat a objevovat, co bude mé. Nějakou dobu přemýšlela, zda mám do svíček vkládat záměr, v té chvíli se mi ale honila otázka „A jak se to vlastně dělá? To mám okolo svíček tančit, šeptat do nich něco?“ Ber to prosím s humorem, já tyhle otázky v sobě ale opravdu měla. Až mi skrze jeden příběh přišla odpověď a potvrzení, že na to půjdu trošku jinak.
Na začátku tvorby jsem svíčky darovala lidem mě blízkým, hřálo mě to u srdce dát něco tak milého, darovat kousek světla. Jedna svíčka si našla cestu domu ke kamarádce a našla si takový účel, který bych nikdy ale opravdu vůbec nikdy nevymyslela. Ze svíčky se stala zoubková svíčka, kterou si se synkem zapalovali vždy když si přišla zoubková víla pro vypadnutý zoubek, stala se součástí rituálu. V tu chvíli jsem věděla, že do svíček nic vkládat nebudu, že jen potřebuji tvořit v čistotě a že to bude mým záměrem, jen držet prostor pro světlo, a vše ostatní se bude dít samo.
Slova Budiž světlo přišla o něco později. Moc jsem toužila po tom, aby se slova dotýkala světla, nějakou dobu nic nepřicházelo, a tak vše pustila a přijala, že si přeci na Facebooku můžu udělat fotogalerii pojmenovanou třeba jen Svíčky od Lucinky, to mě rozesmálo a spadla vážnost. O kousek později se objevila slova BUDIŽ SVĚTLO, a bylo, jasno, bez otázek, stejně i tak vznikl symbol na svíčky, kdy jsem cítila že tam něco chci dát, něco hezkého.
Vložení vlastního záměru do svíčky
Svíčky jsou se mnou téměř každý den, tak moc jsem si zvykla na přítomnost plamínku a jejich světla. Postupně jsem si i našla odpověď jak záměr do svíčky vložit. Je to taak jednoduché. Popíši ti, jak to dělám já, když si sama svíčku zapaluji. Může ti být inspirací, a můžeš objevovat svoje vlastní cesty a metody.
Sednu si ke svíčce (v ruce už mám nachystaný zapalovač), většinou zavřu oči, abych obrátila pozornost dovnitř, objeví se mi slova, jsou krátká a nesou v sobě něco milého, nádech pozitivní změny a směru. Například „radost“, „láska a mír“, „pravda“. Vím, co je pod nimi schováno a jaké příběhy se tím mění. Slovo/slova vyslovím nahlas nebo potichu pro sebe a svíčku zapálím. A to je vše milí, takhle jednoduché to je. Záměr v tu chvíli pouštím. Někdy si na něj vzpomenu, usměju se na něj. Někdy mi už na mysl nepřijde. Vím, že se tak děje a mohu vyřčený záměr i zapomenout a pustit.
Slova a energii záměru vkládám do svíčky jen při úplně prvním zapálení, naopak děkuji svíčce při každém sfouknutí. Vyjadřuji tím úctu ke svíčce, k sobě, ke světlu, které mi tu září.
Také bych moc ráda zmínila, že není třeba do svíčky záměr vkládat. Učiň tak, když to tak opravdu cítíš, netlač na sebe, světlo je samo dost o sobě.
Svíčky - světlo - a já
Svíčky si ke mě našly cestu, když jsem udělala krok do neznáma, dala výpověď ze zaměstnání a nevěděla co bude, co budu dělat, jakým směrem se vydám. Měla v sobě jen silné volání, že musím, teď. Přitom jsem se v práci měla dobře, dalo by se říct, že mi nic nechybělo, už to že jsem se tam o pár let dříve dostala byl malý zázrak a dodnes si pamatuji, jak jsem skákala radostí a těšila se z toho. Samozřejmě by se našla kupa věcí, která mi vadila, ale nebylo to to hlavní. Cítila jsem v sobě, že je na čase vydat se svojí cestou, ikdyž jsem nevěděla kam směřuje a co mě na ni čeká.
Svíčky mi byly jemným průvodcem, byly mi něčím milým, čemu jsem se mohla věnovat. Brzy si mě našla meditace se světlem, která se stala mým každodenním ranním začátkem dne a naladěním se. A já objevila...
Jak božské je dávat.
Kdo jsem.
Svou cestu, která vede vícero směry, a jeden z nich je teď tady s tebou.
Světlo je mým domovem a je mi ctí tvořit jeho části prostřednictví svíček. Vytvořit a mít e-shop je pro mě naplnění snu, který byl ve mě roky, toužila jsem po tom mít e-shopík plný krásy a radosti.
Vítej a přeji si ať je ti tu milo.
